Přesto že klasické přísloví tvrdí, že změna je život, většina z nás má ke změně ambivalentní vztah. Na jedné straně si ji často přejeme, na straně druhé se ji obáváme. Abychom se mohli změnit nebo rozvíjet, musíme upustit naší komfortní zónu.
Komfortní zóna představuje určitý prostor, který člověk obývá, je mu důvěrně známý a vyzná se v něm a kde pobyt nevyžaduje žádné zvláštní úsilí. V této zóně jednáme přirozeně a automaticky a jsme na ni zvyklí. Pokud překročíme tuto zónu nebo narazíme na oblast zkušeností nedostatečně zpracovanou v naší komfortní zóně, ocitneme se v zóně osobního rozvoje.V dětství a mladí hranice naši konformní zóny překračujeme zcela přirozeně a naše zvědavost a touha po dobrodružství nám zajišťuje naše učení a rozvoj. Problém nastává, když se v naší komfortní zóně zabydlíme a nechceme se hnout z místa. Cítíme se sice pohodlně, ale zároveň stagnujeme, rezignujeme na své vize a nerosteme.
Co nás dokáže motivovat ke změně
Abychom se pohnuli dál, potřebujeme obvykle motivaci. Motivaci můžeme definovat jako stav, který aktivizuje naše chování a dává mu směr. Na základní úrovni motivace směřuje chování k určité odměně, jež představuje příjemné pocity nebo omezuje pocity nepříjemné. Motivace tedy může být pozitivní nebo negativní.
Negativní motivace nastává, když nám naše zóna komfortu začne být těsná a přestane být pohodlná. Například pokud se změní vnější podmínky k horšímu nebo pokud se zvýší naše uvědomění o naší situaci. Často totiž zaměňujeme důvěrně známé za pohodlné a raději si nechceme připustit realitu, přestože se naše okolí diví, jak můžeme v dané situaci setrvávat.
Představte si, že máte nadváhu. Přibíráte plíživě kilo po kilu, občas si říkáte, že by bylo fajn zhubnout, ale v zásadě vám to nijak nevadí. Pak jednou zavítáte k doktorovy a ten vám naměří vysoký tlak, vysoký cholesterol a řekne vám, že pokud s váhou něco rychle neuděláte, hrozí vám riziko infarktu. To vás pravděpodobně donutí zamyslet se nad tím, zda byste neměli ve svém životě něco změnit. A stalo se to pouze tím, že lékař zvýšil vaše uvědomění o situaci.
Pohodlnější a také zábavnější způsob je samozřejmě pozitivní motivace. Pokud si dokážeme vytvořit natolik zajímavou a konkrétní vizi, která má sílu vás táhnout dopředu, je velká šance, že se hneme z místa. V našem příkladě s nadváhou to může být představa, jak se zase budete všem líbit, obléknete se do svých oblíbených kalhot, či se vám vrátí vaše fyzická kondice.
Typické bariéry změny
Kromě nechuti opustit zónu komfortu bývá nejčastější překážkou úspěšné změny náš strach, který nabývá nejrůznější podoby. Obvyklou bariérou změny bývá strach ze snění. Mnoho lidí se bojí mít vize a raději zůstává i v myšlenkách ve své šedivé, ale bezpečné realitě. Protože, pokud si dovolím mít sny o tom, jak by můj život mohl být lepší, začnu ho konfrontovat s realitou a to nemusí být vždy příjemné. Lidé, kteří se zarazili u těchto dveří, potřebují podporu, aby objevili skutečnou vizu a začali ji důvěřovat. Naše vnitřní dítě nám dává naši kreativitu, hravost, schopnost tvořit. Někdy se nám v průběhu života ztratí, jak to popisuje pohádka o Petru Panovi. Dovolit si znovu snít, zavítat do míst našeho dětství , vzpomenout si na všechny pohádkové postavy a hrdiny, s kterými jsme se ztotožňovali a vzít si trochu jejich energie, nám může pomoci rozfoukat opět uhlík našich snů a ambicí do plápolajícího plamene motivace
Druhou bariérou bývá strach ze selhání. Někteří lidí si mnohé vysní, ale raději zůstávají ve světě fantazie, než aby se pustili do realizace. Pokud zůstanete pouze o snění o krásce ze sousedství, nevystavujete se riziku, že vás odmítne.
Další bariérou je náš strach, co na změnu řeknou ostatní. Dobře, podaří se vám změnit práci, která vás netěší, opustit partnera tyrana, zařídit si tříměsíční cestu do Indie, ale jak se na to bude dívat vaše okolí? Zde je důležité si uvědomit, že přestože jsou pro nás lidé z našeho okolí důležití, jediný, kdo má odpovědnost, jak prožijete váš život, jste jen a jen vy.
K rozvíjení pozitivní změny potřebuje člověk nespokojenost se současným stavem, vizi vytouženého budoucího stavu, schopnost překonat své strachy ze změny a první kroky k dosažení vize.
Vize bez nespokojenosti nemusí mít dostatek energie k pohybu. Nespokojenost bez vize bude postrádat směr, kterým se má pohnout a nevytvoří udržitelné výsledky.
Pokud však krok z komfortní zóny je příliš velký nebo nepatřičně směrovaný, může se stát, že nedokážeme novou situaci zpracovat. Proto je důležité vědět, jak velké vykročení vpřed si můžeme v dané chvíli dovolit.
Petr Pražák
Psáno pro portál Psychologie.cz
Foto:© Paul-andré Belle-isle | Dreamstime Stock Photos
